THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Čas: Léta Páně 1993. Prostorové umístnění: Království švédské. Forma mediální komunikace: hudební opus. Ansámbl: Necrony . Název představení: „Pathological Performances“. Obsazení a specializace: Anders Jakobson (kytara,baskytara,zpěv), Rickard Ahlstrand (bicí,zpěv) + hosté: Johan Axelsson(zpěv), Rickard Mahrle (flétna), Fredrick Folcke (akustická a jazzová kytara), Dan Swanö(zpěv). Identifikace představení: Grind. Počet artistických čísel: 12. Současný stav: stádium rozkladu (R.I.P.).
Bodová akupunktura a rozbor: Nadčasovost. Invence. Jistá míra geniality. Mírně perverzní či spíše nechutná textová tématika související s mikrosvětem lidského organismu, oděná ve dunivě-pískajícím zvukovém obalu. Precizní hudební performance, s mnohdy zarážejícímí dech beroucími pasážemi z produkce všech zúčastněných nástrojů. Jednolitý,ovšem nikoli monotónní nebo plytký nenásilně tvořený komplex. To jsou slova, která mne při poslechu tohoto opusu napadají. Plocha více než 52 minut Vám nabízí možnost bližšího setkání s inteligencí, s rozumem a s jasnou koncepcí tvořeného díla.Valivé tempo kytar je přerušováno místy snad až disharmonicky znějící strunnou elegií, která jakoby by byla implantována z různých žánrových zákoutí panství paní Hudby.Typická je změna kytarových temp a nálad, střídání hutnosti s melodikou, nesčetné množství přechodů.
Resumé neboli závěrečné shrnutí? Toto je grajnd-core made in Sweden. Dobou vzniku starý, ale troufnu si tvrdit, že stále nadčasový. Klepačky, dusot strun, překvapivé dechberoucí kytarové eskapády, hutnost, skrytá překvapení v podobě akustické a jazzové kytary, flétny a melodií, které tyto nástroje produkují. Mozart svého stylu. Dílo, které se nebojím označit za kultovní, a snad i za doporučenou „četbu“ pro každého posluchače Múzy hudební. Díky za pozornost, opona padá spolu s posledním výdechem. Pneumotorax? Exitus---------------
Rickard Alriksson
- bicí, vokály
Anders Jakobsson
- kytara, basová kytara, zpěv
Fredrick Folcke
- akustická a jazzová kytara
Rickard Mahrle
- flétna
Johan Axelsson
- zpěv
Dan Swanö
- zpěv
1. Rigor Mortis Sets In
2. Dexterous Embryectomy
3. Submassive Necrosis Disgorgement
4. Gynopathological Excav-eater
5. Accumulation of Exudate
6. Ocular Obliteration
7. Pro-rectal Carnage
8. Excavated,Eviscreated And Emaciated
9. Effervescing Discharge Of Putrescent Corpulence
10. The Squirming Worms
11. Acute Pyencephalus And Cerebral Decomposure
12. Funeral Ferocity
Pathological Performances (1993)
Necronycism:Distorting The Originals (mCD-covers) (1991)
Severe Malignant Pustule (demo) (1991)
Vydáno: 1993
Vydavatel: Poserslaugter Records
Produkce: Dan Swanö, Kaj Avila
Studio: Unisound studios, Finspang
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.